Nad večeří v Ománu

Byl jsem letos z určitých důvodů několikrát na skok v Indii. Jednou jsem seděl v restauraci v Dillí a četl jsem si Times of India, protože já se v každé zemi snažím číst místní noviny – je to nejlepší věc. No a v těch Timesech psali o drastické příhodě, která se udála sotva 50 km od místa, kde jsem seděl.

Ve vesnici Bisara ve státě Uttarpradéš, hned vedle Dillí, se jednoho dne v září 2015 roznesla zpráva, že soused Mohammed Ikhlaq má v mrazáku hovězí maso. Kráva je, jak víte, pro hinduisty posvátné zvíře, a tak se dav asi 100 místních volů vydal na lynč. Chudáka vytáhli z domu a na místě ho ubili, i když ho rodina bránila a jeho zoufalé děti křičely, že maso je skopové. Ostatně jeho nejstarší syn byl při obraně svého táty těžce zraněn. Ani po dvou letech nebyl nikdo odsouzen, o čemž právě ty noviny psaly. Šílené, viďte. Mimochodem, těchto lynčů v Indii v poslední době přibývá a jsou vedeny většinou proti muslimům. Odporné.

Teď fast forward o pár měsíců později a na mnohem příjemnější místo. Minulý týden sedím v Maskatu, hlavním městě Ománu, velmi přátelské země tady v Zálivu. Zatoužil jsem po delší době po trošce povyražení a zápaďackého jídla, tak jdu do Trader Vic’s, známého doupěte v InterContinentalu. Je teprve šest večer, takže jsem tu sám, v klidu si popíjím a užívám si tu ománskou pohodu. Najednou přijdou tři místní chlapi – od pohledu jsou místní, mají ománské hábity a kulaté čepičky. To je hodně zvláštní, protože Trader Vic’s opravdu není zrovna modlitebna pro askety. Takže zpozorním. Chlapi jsou strašně milí, jako všichni Ománci, hlasitě se zdraví s filipínským číšníkem, dokonce zkoušejí pár slov v jeho jazyce tagalogu – prostě fajn lidi. Pak si něco s číšníkem šuškají a taky že jo – za chvíli mají na stole tři piva Heineken a už je do sebou lámou. Což samozřejmě vůbec nesměj.

Snažím se tam moc nekoukat, ale občas se přece juknu. V jednu chvíli se pohled jednoho z nich střetne s tím mým. A víte, co? Chlapík se na mě usměje a lišácky na mě mrkne. Úplně zřetelně mrkne. Přijde mi to strašně sympatický, sám mám před sebou pivo, najednou se cítíme jako bráchové, usměju se a mrknu na něj taky. Od té doby jsou hlučnější, baví se víc nahlas a otevřeně, všichni jsme v klidu, užíváme si horkého večera v té krásné zemi. Pak se borci zvednou a s pozdravem odejdou, filipínský číšník mi přináší hovězí a flambuje ho přede mnou, že to vypadá jak bitva o Guadalcanal. Jím a říkám si, jak ten Omán miluju.

No a teď. Já vím, že je to banální historka. Ale chci vám říct, že v téhle zdánlivé banalitě je všechno. Všechno je to jen o přísnosti. Každé náboženství má spoustu zákazů a příkazů, s tím nic nenaděláte. A všichni jsme jen lidi, chybujeme, jsme slabí, někdy něco porušíme. A teď to celé kouzlo – nebuďte přísní. Jestli musíte domnělé nebo skutečné porušení zákazu trestat tím, že chlapíka vyvlečete z domu a před zraky jeho rodiny ho ubijete, tak jste u mě ošklivé káčátko. A děláte ten svůj hinduismus opravdu blbě. Ale když se na sebe lidi dokážou usmát a mrknout a nějak se tolerovat, tak je život fajn. A věřím, že i tomu bohu je to milejší než se mordovat. Takhle já rozděluju lidi, ne podle náboženství. Ta hranici přísní/mrkající se táhne napříč vírami.

A to je, přátelé, podstata toho problému. Protože my v Evropě jsme tuhle přísnost už dávno ztratili, Už moc nechápeme, jak někdo může kvůli abstraktní myšlence či vině zabíjet, třeba i zamordovat vlastní dceru, což mimochodem dělají zrovna hodně Kurdové, zde tak opěvovaní. Nám Evropanům už to nejde na rozum a máme strach, že se nám to tu zase rozšíří. Což by fakt nemělo. Ale blbý je, že v poslední době se i u nás objevují lidi, co tu přísnost zase chtějí, nejradši by kopali do nějaké paní, co přijde v burkinách nebo co. Lidi, nešilte, to je přece přesně to, co nechceme, kdo tohle dělá, tak upadá právě do toho zla, ze kterého má strach!

Podívejte, je dobré mít pravidla, já je taky respektuju. Ale nejvíc o vás vypoví to, co uděláte, když někdo ta vaše pravidla poruší. Toleranci to chce, mrknutí na sebe, ne přísnost! Na to věřím já.

4 komentáře

  1. Martin napsal:

    Tesat do kamene!!… Ale vážně. Vaše články tisknu přítelkyni, která je používá v hodinách občanské výchovy na gymnáziu jednoho menšího slezského městečka. A i když je fakt těžké vzbudit pozornost puberťáků, Vašim článkům se to daří. Momentálně jsou co do oblíbenosti na 2. místě. (Vede Ondřej Neff a jeho úvahy na Neviditelném psu, ovšem to bude tím, že píše denně a má tedy náskok :-)

  2. Kristýna napsal:

    Martine, „ošklivé kačátko“ mně neskutečně rozesmálo. Jako všechny články, i tenhle je chytrý, trefný, čtivý, vtipný. Díky za ně!

    • Kristýna napsal:

      „mě rozesmálo“ Ach jo, můj první příspěvek a takováhle opovrženíhodná a trestuhodná chyba

Přidejte skřek