No jo, je to tak. Od července se vracím domů; po devíti letech u Vodafonu měním tričko a nastupuju k T-Mobilu.

Jak se taková věc semele? Nebudu si vymýšlet žádná sofistikovaná zdůvodnění ani povídání o tom, že po tak dlouhé době potřebuju změnu a že u Dunaje je moc komárů atd. atd. (i když teda ti komáři tu jsou!) T-Mobile mi prostě udělal nabídku, která se nedala odmítnout, jak říkal kolega Corleone. A tak do toho jdu a těším se. S Vodafonem jsem to udělal pěkně transparentně, všechno jsem jim tady řekl, dohodli jsme se, s vedením českého Vodafonu jsem se taky hezky rozloučil a je to. Byli jsme a zůstáváme přáteli - ono to po těch letech ani jinak nejde.

Lidi v T na mě udělali skvělý první dojem, myslím, že si mi tam bude líbit. Je jasný, že je to jiná firma a má trošku jiná očekávání - nečekejte proto prosím žádné blázniviny v TV. Ale se zbytkem komunikace si opravdu zkusíme pohrát, ať je všechno co nejlepší pro zákazníka. To je taková jediná zásada, které si vážně držím, a chci to tak nechat. Tak mi prosím držte palce a těm v T taky, ať jsou se mnou spokojení.

V květnu jsme se rozhodli dát našemu buranskému životu nějakou tu kultůru a vyrazili jsme do Ameriky. Však to znáte - zaúpět si trošku mezi imperialisty a nastavit zrcadlo jejich prohnilému životnímu stylu. Vzali jsme s sebou i mou mámu, protože jsme ji vždycky chtěli vzít na pořádný výlet a protože když už, tak už.

Čekali jsme, že to v Americe bude pěkný - vždyť tam žil Vinnetou a Forrest Gump- ale že to bude až tak pěkný, to nás přece jen překvapilo. Letěli jsme z Budapešti do Los Angeles a pak jsme se poflakovali po jižní Kalifornii, Nevadě, Utahu a Arizoně. I do toho Mexika jsme skočili, ale spíš jen abychom se přesvědčili, že je tam fakt bordel. Zažili jsme všechno to, na co jsme se tak těšili. Celé dny v poušti a celé večery v bazénu, krásná velká auta a krásné malé silničky, mexikánskou kuchyni a indiánské rezervace a konečně pořádné porce pití v restauracích. A skvělé lidi, kteří se k nám chovali taky jako k lidem. Nebylo by od věci zkusit to zavést taky u nás v Evropě - myslím úsměv a tak - ale asi by to bylo moc drahý. V každém případě to byl parádní výlet a všichni jsme si řekli, že za nějaký čas musíme do USA zpátky.

Americká galerie

Měli jsme dobrej tejden. Ve čtvrtek časopis Kreatív předával reklamní ceny za rok 2009. My jsme měli 5 nominací - víc než kdokoli jiný v Maďarsku - a z toho jsme třikrát skórovali. Takže máme 1. místo za nejlepší televizní reklamu za rok 2009, 1. místo za nejlepší tiskovou reklamu a 3. místo v kategorii CSR (společenská zodpovědnost). Já bych teda nechal vyhrát jiný z našich filmů, ale nešť, i tak jsem samozřejmě rád. Kompletní šaškárna je tady.

No a v pátek jsme slavnostně oznámili, že letos budeme sponzorovat Sziget. To je největší hudební festival v Evropě, tady v Maďarsku je to skoro náboženská záležitost. Takový týden vřeštění, lehkých drog a nevázaných sexuálních styků s devizovými cizinci. Maďarská mládež po tom šílí. V televizi jsme řekli, že každá holka, která v pátek přijde úplně v červeném včetně kalhotek, dostane týdenní lístek zdarma. Normální cena je cca 4500 Kč. Holek přišlo pět 500, některé tu kempovaly už od 2 ráno. Neuvěřitelné pohledy. Přišla i spousta kluků převlečených za ženských - viz galerie. A co je nejlepší - převlečenej do červena tajně přišel i ředitel jednoho z našich konkurentů. Byla tam i jeho agoška Leo Burnett a všechno filmovala. Podle toho jsme si ho všimli a nafotili si ho. Myslím, že se s tím teď na internetu pohrajeme…

Galerie na stránkách Szigetu

V Maďarsku se už delší dobu koná jaro, což je paráda. Teplo, světlo, slunečno, místy už vykukují i typické maďarské dekolty, které jsou tak hluboké, jako je Balaton mělký. Čápi přilítli už asi před měsícem. Zde náhodný kolemjdoucí v Hortobágyi.

Bea mi řekla, že Martínek právě oslavil kulaté 17měsíční narozeniny. Je to tak - i taková bizarní výročí to ženské pohlaví sleduje! Pro nás muže jsou takové počty zcela nepochopitelné. Já jsem třeba o Martínkovi věděl jen to, že je mu něco přes rok, a krásně mi to stačilo. Hlavní ovšem je, že je to pořád takovej sympatickej chlapík. Hodně se směje, hodně miluje auta a hodně si přeje dostat pistolku, kterou viděl v jedné obrázkové knížce. Každou feministku můžu ubezpečit, že tyhle maskulinní sklony se v něm objevily zcela spontánně, aniž by ho rodiče nějak genderově vychovávali a aniž by mu nosili domů na hraní palné zbraně. Kluci mají prostě to lumpačení v genech, a tak to má být. Víc Martínkových fotek je tady.

Nedá se to zastavit - z toho miminka, které jsem před pěti rokama prvně držel v náručí, nám roste velká ženská. Už se umí pěkně naštvat a dupnout si i na svého nebohého otce.

Ale většinu času je Timi opravdu milá. A pořád má ten svůj uhrančivej pohled.

Jestli se chcete mrknout, jak se ten capart za pět let změnil, podívejte se sem.

V březnu se mi podařilo přivézt si nádhernou otravu jídlem z Indonésie. Byl jsem tři dny v Jakartě kvůli nějaké akci a samozřejmě jsem si přes veškerá dobrá předsevzetí dal v jednom místním pajzlu nějakou čínu. Nezapomenutelný zážitek! Kromě miliardy nepřátelských baktérií jsem si z Jakarty odvezl i pozitivní dojmy. Hlavně z toho, že místní holky vypadají opravdu skvěle a že islám se tu bere ještě ležérněji než v IST. No však se jen podívejte na tuhle krasavici, která se přede mnou natřásala celou asi dvouhodinovou cestu taxíkem…